Konečně dovolená aneb zpátky do Portugalska !!! (část I )

Fiesta de Salamanca

9.9. je tu významný den. Je to den Salamanky. Každá obec ve Španělsku má svůj den a je to i dnem volna. Den volna je většinou posuvný, aby náhodou nevyšel na víkend.  A co je nejdůležitější, oslavy tohoto významného dne trvají přes týden (tady začínaly tuším 5.9. a končily v pátek). Po dobu oslav jsou ulice zaplněné stánky s nabídkami různých druhů pokrmů a nápojů za euro nebo dvě. Nejde jen o nějaké přivandrovalce, ale často samotné restaurace nebo bary postaví v ulici stánek se svým logem a nabízí tam v menší míře svá jídla a pití. Počty stánků se stále zvyšují s průběhem oslav, o víkendu to ještě graduje ohňostroji a lidí je tolik, že je problém vůbec k nějakém stánku dojít, natož si v něm dát něco k jídlu nebo pití. Překvapením bylo i množství dětí libovolně nízkého věku, které se ještě o půl jedné ráno radovaly s rodiči z oslav (pokud nebyli tak malí, že sotva věděli co se děje, i takové bylo možné potkat).

Pár fotek, které vydají za tisíc slov:

Cesta do Porta

Pro nás pondělní svátek znamenal příležitost vzít si 4 dny volna a udělat si týdenní dovolenou nejen v Portugalsku. Oslavy jsme si užili během víkendu a v pondělí v 1 ráno vyrazili nočním vlakem příznačné kategorie TRENHOTEL Madrid/Hendaye - Lisboa vstříc Portugalsku. Vlak složený ze dvou vlaků, jednoho z Madridu a druhého z Hendaye (pohraniční městečko ve Francouzském Baskicku jehož nádraží je od španělských hranic vzdáleno přesne jeden most přes řeku) dorazil sice včas, ale při nástupu vznikl nejen pro nás drobný zmatek. Ve Španělsku na rozdíl od ČR nikde nevyvěšují řazení vlaků a jak se dalo předpokládat, tak vlak složený z přímých vozů ze dvou vlaků nebude mít číslování úplně logické a ve všech vlacích kromě těch nejnižších osobáčků a S-Bahnů (přesněji Cercanías) je povinně místenkový systém. Tato smrtelná kombinace způsobila, že jsme stáli někde vepředu čekajíc na náš vůz 9 a u nás zastavil vůz 18. Výsledek byl sprint podél celého vlaku a sledovat čísla vagónů 18-17-16-15-14-13-12-11-10 (už tam budem ? )-jídelák (ještě ne, tak další !  Sprint s batohy začíná být náročný) - 1 ( D ' OH !!! ) - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 . Poslední vůz už byl v místech, kde by nikdo nepředpokládal, že je ještě nádraží. Podobně bloudících bylo více a vlak nakonec stál v Salamance místo minuty skoro čtvrt hodiny.

Interiér turistické třídy vlaku TRENHOTEL do Lisabonu

Nepřekvapilo mě, že noční vlaky jsou ve Španělsku nejlevnější kategorií dálkových vlaků, pokud jde o místa k sezení. Velkoprostorové uspořádání s viditelně starými tvrdšími sedačkami s pevnými opěradly moc pohodlí ani k alespoň improvizovanému spánku nenabízely. Stokrát radši bych jel do Portugalska obyčejným kupéčkovým béčkem, výkvětem socialismu DDR.

Kontroly ve Vilar Formoso. Po 5km v Portugalsku

Pokud se někomu na těch sedačkách povedlo usnout, tak si to dlouho neužil. Po hodině jsme zastavili v portugalském městečku Vilar Formoso a přišlo něco co jsme nečekali. Celní kontrola, kterou jsem opravdu nečekal. Do vagonu naběhli celníci ve skupinách, říkali si o pasy a každému pro jistotu posvítili do obličeje svou bílou baterkou, aby je opravdu stoprocentně vnímal. Nevím jak místní na to byli zvyklí, já to teda nechápal. Projít takhle pořádně dlouhý vlak jim něco zabralo a z plánované 50 min. zastávky, která tu byla kvůli křižování a aby cestující dorazili do Coimbry a Lisabonu v trochu rozumnější hodinu než ve 4 ráno se protáhla na hodinu a půl.

 Nám to moc nevadilo, v Coimbře jsme přestupovali na osobák a ten jel skoro za hodinu po příjezdu, tak ubylo čekání. Jen odhad výstupní stanice byl náročný, protože na čas se kvůli zpoždění a neznámým vatám v jízdním řádu nedalo spolehnout a ve vlaku nebylo žádné hlášení stanic a vlak v Portugalsku už obsluhoval i menší městečka. Nakonec jsme asi 20 minut stáli na představku než jsme vystoupili na nádraží Coimbra-B. Cesta osobními vlaky do Porta s rychlým přestupem v Aveiru pak byla bezproblémová. Do Porta jsme dorazili ve tři čtvrtě na osm a takřka probdělá noc byla znát čím dál víc. Cestou z Aveira už jsme se mohli kochat i pohledy na širý Atlantik.

Porto

Porto mezinárodně označované jako Oporto je svými 237 tisíci obyvateli druhým největším městem Portugalska. Nachází se v severní chudší části země při ústí řeky Duero do Atlantického oceánu. Řeka a oceán jsou hlavními lákadly Porta. Podél řeky se odehrává noční život v nezapomenutelné atmosféře restaurací staré Ribeiry a pobřeží oceúnu je protknuto promenádami, kde lze relaxovat za hluku vln oceánu. Jsou tam k dispozici i pláže a když je oceán klidnější tak nabízí možnosti ke koupání. Řeku Duero překonává několik mostů, z nichž nejslavnější Ponte Luís I navržený samotným Eiffelem. Porto je slavné hlavně svým vínem, veškeré vinné sklepy se nacházejí však v městečku Gáia, které je na druhé straně řeky. Až do 19.stol. bylo zákonem zakázáno prodávat portské víno jinde než v městečku Gáia.

První den v Portu

Campanhã - příjezd portského S-Bahnu

Po příjezdu na hlavní nádraží Campanhã přicházely klasické problémy v novém prostředí. Najít automat na jízdenky MHD, najít informace atd. Informace byly zavřené, to bylo první překvapení, pak automat na jízdenky MHD bere jen portugalské karty, to byla další novinka a nakonec záchod stojí 50 centů. Výběr jízdenky byl jasný, jiná než 24h jízdenka pro dovolenou v Portu prakticky nemá smysl. V Porto funguje integrovaný systém ANDANTE. Tento systém se vyznačuje docela zajímavým prodejem jízdních dokladů. Všechno se nahrává na elektronické kartičky. Ale ne na takové jako známe v ČR třeba OpenCard, OpusCard nebo nový objev OREDA, ale anonymní kartičky z tvrdého papíru s elektronickým proužkem za vratnou zálohu 50c. Díky tomu i jednotlivá jízdenka za 1.2euro platná hodinu je bez problémů přestupní pro každého aniž by koordinátor přišel o statistické údaje nebo řešil "technickou složitost kontroly" což jsou nejčastější výmluvy českých koordinátorů proč papírová jízdenka prostě přestupní být nemůže. Nás zajímala dvouzónová celodenní jízdenka za 4,15eur (+50c záloha). Oproti klasické jízdence není nutné ji označovat při každém přestupu, ale stačí jednou pro začátek platnosti. Oproti mnoha jiným městům, tahle skutečně platí 24 hodin a ne do půlnoci, a toho jsme také využili. 

ANDANTE platí i na vlaky, to je velmi pohodlné a tak jsme se přemístili z hlavního nádraží na místní, které je úplně v centru a kousek od našeho hostelu. Nádraží v centru Sao Bento je samo o sobě díky modrým malbám na stěnách a budově turistickou památkou a při výstupu z vlaku se musíte vyhýbat záběrům fotografujících turistů. Upřímně řečeno malby na některých českých nádražích jako v Pardubicích mapa Československa mi přijdou hezčí. Sao Bento je zároveň střed vesmíru Porta. Je tam centrální náměstí, na kterém je McDonald, na dohled je katedrála, na druhé straně kostel dvou kněží s obří věží a za terénní vlnou most Ponte Luis I. I pro náš hostel je Sao Bento v docházkové vzdálenosti, stačilo vylézt trochu depresivní neudržované schody vedoucí přímo nad tunely železnice. 

Porto - Sao Bento

Cestou po nevábných schodech se nám otevírá pohled na staré město

Cestou na hostel je ve vlastním zájmu pro každého dobré uvědomit si, že je v Portugalsku a je to skoro víc důležité než si uvědomit levostranný provoz v Anglii. Portugalci patří statisticky (a na první pohled nejen statisticky) mezi nejhorší řidiče v Evropě a prý jim na vrub připadá i nejvíce nehod na obyvatele. Tento fakt si uvědomíte velmi rychle v první ulici. Portugalci se po městských silnicích opravdu řítí jako blázni, pro většinu přechod znamená jen místo, kde je větší koncentrace chodců, což samozřejmě není důvod jim dávat přednost. I loni v Lisabonu jsme se přesvědčili, že žádná ulice není pro portugalského řidiče dost úzká nebo dost strmá a nepřehledná místa nebo kde není vidět za roh nestojí ani za řeč. Když se na vás vyřítí zpoza rohu dvoumetrové uličky se sklonem tak 15% dodávka mající tam tak 60km/h, tak pochopíte. Velice překvapivý je i přístup chodců, který je podobný jako ve Španělsku, ale na portugalské podmínky je přímo sebevražedný. Ve Španělsku se totiž neřeší červená na přechodu pro chodce a lidi přechází, když prostě nic nejde, jenže ve Španělsku jezdí řidiči opravdu pomalu a opatrně a přibrzdí při každém sebemenším náznaku chodce chtějícího přejít byť na červenou. V Portugalsku dostanete zelenou, ale ještě v klidu proletí přes přechod dvě auta. A v Portugalsku je ještě jedna novinka, tím jsou tlačítka u opravdu každého semaforu. Trvalo nám docela dlouho si na ně zvyknout, protože ve Španělsku skoro nikde nejsou. A sebevražednost Portugalců spočívá v tom, že ta tlačítka neřeší a čekají na škvíru mezi těmi ohleduplnými řidiči, aby mohli přeběhnout ulici. Stojíte mezi deseti lidma a víte, že vy to tlačítko musíte zmáčknout nebo hrát portugalskou ruletu jako ostatní.

 Na samotný hostel se zajímavým názvem Residencia Porto Madrid jsme dorazili ale už kolem půl desáté hodiny ranní, paní nám řekla, že kolem 11 pro nás budou připravené pokoje, tak jsme se šli trochu toulat. Hostel se nachází co by kamenem dohodil od jednoho z impozantních mostů přes řeku Duero - Ponte do Infante. Tak jsme po něm přešli a podívali se na výhledy na řeku i město k němu přilehlé. Duero stíhá ještě udělat několik zákrut než dorazí do oceánu, takže výhled nebyl úplně otevřený až k nekonečnému Atlantiku. Na druhé straně řeky jsme tak různě balancovali v maličkých neudržovaných uličkách nad hlubokým údolím a kochali se ranními scenériemi. Jelikož jsme byli po celonoční cestě nevyspalí, tak jsme ani na víc schopni nebyli. Při troše bloudění jsme se najednou objevili přímo pod samotným Ponte Luis I. Obrovská stavba, smontovaná z jednotlivých kusů, opravdu jako by Eiffelovka byla transformer. Most má dvě patra, pod obloukem je obyčejná silnice a nahoře jezdí tzv. metro, ale je to spíš lepší tramvaj značky Bombardier. Takové "metro" bych si uměl představit i v městech podobné velikosti v ČR. Tedy Brně, Ostravě, Plzni.  Chodci mohou chodit po obou úrovních mostu.

Ponte do Infante na jehož druhé straně je náš Hostel

Náš první pohled na Ponte Louis I

Jezdí po něm metro D

Ne úplně kvalitní cesty

Doprava v plném proudu

Ribeira, staré město s pevností a mostem

Ribeira detailněji

Ponte de Louis I. no jako z Merkuru

Pod mostem se rozkládá slavna "Cais de Gáia", je to ulice po nábřeží, ze které jsou výhledy na celou historickou část Porta i s mostem, fotí se odtud pohlednice, je posetá vinnými sklípky a nejeden umělec opojený výhledem i portským vínem se tu nechal inspirovat. K naší smůle tu skončil den před tím festival portského vína a nebyli schopni ještě uklidit kulisy včetně plotu, který výhled docela kazil. Naštěstí, alespoň na konci v loděnici se výhled otevřel. Chtěli jsme se zpět vrátit autobusem, ale čekajíc na zastávce nám pak nějaká paní ukázala cedulku, že zastávka je zrušená kvůli opravě silnice. Takže jsme šli pěšky nahoru starou Gáiou, přešli po mostě a pozorovali z hora probouzející se Porto. 

Porto z Cais de Gáia, dole stará Ribeira, nejstarší část Porta

Kde tu mají vinný sklípek? Všude jenom tady ne !

Důvod proč se na víno chodí zrovna na Cais de Gáia je tenhle pohled

Cais de Gáia, ulice podél řeky Duoro

Z Cais de Gáia vyplouvají i výletní loďky

Duoro (Duero) se pěkně klikatí mezi Portem a Gáiou

Při stoupání k mostu Louise I se otevírá pohled na les střech a Porto jako takové

A tohle je Ribeira, konkrétně Eiffelovo nábřeží z "Eiffelova" mostu

Konečně nahoře

Na mostě potkáváme metro

Pak konečně nastal čas vrátit se na hostel a ubytovat se. Náš pokoj opravdu odpovídal ceně 3 eura a něco za noc. Pokoj velikosti palandy + necelý metr doprava a dozadu, to je vše. Na protější zdi ještě vyselo obrovské zrcadlo, aby ten kamrlík vypadal větší. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na oběd do KFC. Na KFC jsme se těšili, protože v Salamance vůbec není a z těhle velkých Fast foodů je asi nejchutnější. Nejbližší známý KFC se nacházelo v obchodním centru u stadionu FC Porto, takže jsme využili kartičku na MHD, dobře se najedli a prohlédli si stadion FC Porto. Ve fanouškovské prodejně jsme se ještě přesvědčili, že logo FC Porto rapidně zvedá hodnotu libovolného typu oblečení, nádobí nebo jiného suvenýru a pak zamířili na pláž. 

Stadion FC Porto

Pobřeží Atlantického oceánu, které je na  západním konci Porta je také centrem odpočinkových aktivit města. Lidé tam chodí sportovat, posedět v restauracích nebo se opalovat

na pláži. Atlantik je už touhle dobou dost studený, takže na nějaké koupání to moc není. Krom toho vlny také nejsou nejmenší. Problémem tohoto pobřeží je, že k němu nevede metro, ale

jen autobusy. Problém v ČR to není, ale pokud vám ani v infocentru nejsou schopni dát mapu města, na které jsou vyznačené autobusové linky, tak to problém je. Sice jsem měl mapu autobusových linek v pdf v mobilu, ale mobil se rozhodl, že 26MB velké PDF teda otvírat a vykreslvoat nebude. Pak jsem v jednom kníhkupectví viděl mapu, kde byla příloha mapa autobusových linek, ale mapa byla z roku 2003 a stála 7 euro. Jakýsi výřez sítě je vždy na každé zastávce autobusu, ale pro plánování cesty to ideální řešení není. Naštěstí z toho plánku jde poznat, že autobusy k pláži odjíždí od monumentální dominanty Porta Casa da musica. Tahle obludná koncertní  síň je významným architektonickým dílem, ale snad je hezčí zevnitř. Autobus jsme však chytili správně napoprvé a brzy jsme se mohli kochat Atlantikem. Procházka podél zuřícího oceánu byla příjemná jen vichr z nekonečných dálek příliš silný a studený.Nakonec znaveni celým dnešním dnem i nocí jsme naskočili do autobusu a zamířili do centra.

Obludné obludárium Casa da Musica, má z druhé strany vlnitý "design", který hodně vyhovuje místním skejtařům.

Pláž na kraji Porta

Atlantik nyní klidný

Na pláži je i starý hrádek

Ptactva je v Portu někdy až přespříliš

Zavolejte instalatéra !

Skalnaté pobřeží

Promenáda je asi nejhezčí část Porta u moře

 Poslední nápad byla návštěva vyhlášeného Café Majestic, kde si prý musí dát kávu každý návštěvník Porta. Heslo si vzal k srdci asi opravdu každý návštěvník Porta a kavárna

praskala ve švech, že nebylo volné ani místo. Bylo tam tolik lidí, že ani fotku pořádně udělat nešlo, tak aspoň odkaz jak to tam vypadá. To už bylo dost, tak bylo lepší se už uklidit na hostel a promyslet co s večeří. Problém Porta a je to problém Portugalska i Španělska je, že 

restaurace nabízí často zajíce v pytli. Nepíší ceny a nabídky pití ani do jídelních lístků kromě těch nejlepších vín v případě Portugalska a ceny jídel jsou často také neznámá. Navíc názvy

v Portugalštině nám příliš neříkaly, takže obligátní McDonald u nádraží Sao Bento to jistí. Je navíc levnější než ve Španělsku a s lepším výběrem. Hlavně po McBifana bych se mohl utlouct! Cestou domů jsem dokonce dostal nabídku k nákupu "zelené medicínky" nebo někdo prodává čajové pytlíky a potajmu je ukazuje kolemjdoucím z kapsy, aby to neviděla konkurence :D My věděli, že po takřka 36h dni je nejlepší medicínou spánek a první den v Portu ukončili. I tak jsme toho stihli vidět a zažít docela dost.  Pokračování příště, jinak bych to neposlal pořádně nikdy :-)

Kostelík z kamene "Azulejos", typické pro Portugalsko