Konečně dovolená aneb zpátky do Portugalska !!! (část III. Porto , Aveiro )

Další den byl odpočinkový, pohoda v Portu. Pro relax je nejlepší místní park, který je opravdu oázou klidu a zeleně. Je tak velký a dokonale odhlučněný, že neuvěříte, že jste v metropoli Portugalska. Samozřejmě už jsem vzdal snahu najít mapu s autobusovou sítí a oddal se tomu, že si cestou prostě nastuduji na mapách na zastávkách, ono to taky jde. Park je stejně cestou k pláži, tak v tom nebyl problém.

Parque da Ciudade

Přes Parque da ciudade jsme nakonec došli k pláži a skočili na nanuky. Museli jsme je ale sníst pod dálničním mostem, protože se to všude hemžilo hejny racků a hrozilo, že bychom o nanuky přišli (nakonec takovou výstražnou ceduli už jsme i viděli). Porto je celkově neskutečně zamořené holuby a racky, nepamatuji město s takovou koncentrací městského ptactva.

Ptactvo kam se podíváš

Navzdory studenému Atlantiku o pláže byl zájem

Řešili jsme problém nákupu normálního jídla a pití, což nás dovedlo do centra na stanici metra Bolhao. Obchodní dům jsme tam našli rychle, uvnitř i supermarket s potravinami, ale největším překvapením bylo, že v třípatrovém komplexu nebyla jediná lavička, kde by si člověk mohl v klidu sednout a posvačit. Jen v nejvyšším patru byly židle patřící kavárnám. Nakonec jsme seděli na betonových kvádrech za bočním východem vedoucím z obchodního centra do strmé úzké uličky navazující na rušný bulvár Rua de Santa Catarina.

Kostelík z portugalských modrých kamenů Azulejos

Rua de Santa Catalina 

Místní historická tramvajka

Metro C

Porto je město, které si na nic nehraje a nejzaplivanější čtvrti přímo navazují na turisticky atraktivní bulváry, i v nejpopulárnější lokalitě najdete dům s vymlácenými okny nebo má dveře zabedněné prkny. Kolikrát nad údolím Duera je prostě zbořeniště spadlého domu. Domy v portugalském stylu stojí jak se to zrovna stavařům hodilo a dobrá polovina drží silou vůle. Je to tvář města, která k tomu patří jako holuby, rackové nebo staré tramvajky. Co k tomu ale moc nepatří je ta neskutečná automobilová doprava, která je opravdu všude. V kombinaci s portugalským stylem řízení vozidel nemáte skoro nikde klid a neustále uskakujete projíždějícím autům. Jedinou ulicí, kam auta nemohou je právě zmíněná Rua de Santa Catarina, což je dlouhá pěší zóna plná obchodů, restaurací, ale i pochybných pouličních obchodníků nebo žebráků táhnoucí se od stanice Bolhao k jihu. Její hlavní nevýhodou je permanentní zaplněnost lidmi, kdy se v libovolnou denní dobu prodíráte davy lidí. Z toho vychází, že největší klid je v parku nebo na plážích.

Večer jsme věnovali procházkám po Cais de Gaia a ohromujícím pohledům na osvětlené Porto a most Pont de Luis I. V noci to město vypadá opravdu pěkně. Viz fotky:

Pont de Luis I.

Pont de Infante

Duero noční

Pont de Luis I. z Cais de Gaia 

Porto

Cais de Gaia a Pont de Louis I

Dobré místo na restauraci

Nekonečné schody, chudák klučík 

Po vylezení schodů je to pěkný pohled

Z podmostu jsme se chtěli vrátit zpátky lanovkou, na kterou dříve naše karta ANDANTE platila, nyní je z ní turistická atrakce a za jízdu pár set metrů chtějí 2 eura. Tak jsme se jali vyjít shody po svých. Schodiště to bylo fakt nekonečné, ale atmosféra tamních domečků byla úžasná. Fakt bych nechtěl bydlet někde v půlce toho schodiště a každý den to chodit kamkoli. Pod náma šla paní s malým snad ročním chlapečkem a nutila ho ať jde schody po svých, rozhodně z toho radost neměl a tímhle stylem museli jít nahoru celou noc.

Další den byl věnovaný Aveiru. Přístavnímu městečku ležícímu asi 70 kilometrů na jih od Porta. Tohle malebné město je právem přezdívané Portugalské Benátky. Snad žádný návštěvník Porta nevynechá při svých cestách Aveiro, také leží na dálnici a pro ty co do Portugalska přicestují jiným prostředkem jsou tu "urbanos", portský S-Bahn jezdící každou hodinu, pohodlný, ale s podivně zapáchajícím interiérem a pro ty co vyžadují větší pohodlí tu zastavuje i Pendolino Porto - Lisabon. My měli jednu stanici S-Bahnu kousek od hostelu, pár zastávek autobusem, takže problém s dopravou nebyl. Chuťovka byl opět nákup jízdenky.

Pro ty, kteří nadávají, jak se v těch našich tarifech nevyznají tu mám opravdu lahůdku. V Porto to funguje tak, že máte tu kartičku ANDANTE a ta platí na různý počet zón a na cestování mezi těmi zónami se nahrávají jízdenky. Jak jsme se přesvědčili minule, musíte mít kartičku na jednotlivé jízdenky (ale přestupní), jinou na celodenní a kdybyste potřebovali tak ještě jinou na lítačku. Pokud jezdíte do práce v rámci jedné zóny, občas potřebujete pendlovat po jiné zóně a sem tam jedete na návštěvu za známým ještě do další zóny, tak musíte mít v pohotovosti 3 kartičky. Kartičky platí na ty Urbanos, ale....jen pokud stačí zóny ANDANTE, protože těch zón není mnoho, jinak mají Urbanos vlastní zóny a vlastní ceny a co je horší a co jsme netušili i vlastní kartičky.

Proces nákupu jízdenky probíhal tak, že jsme přišli na nádraží, které bylo zároveň i stanicí metra a tam byl kiosek ZONA ANDANTE. Naproti tabulka s jízdními řády vlaků, tak jsem zkoumal v kolik to jede a co to bude stát, když nejdeme přímo z Porta, ale ze stanice "General Torres". Načež na nás začala klepat nějaká starší Portugalka a ukazovala na kiosek a vůbec se nepohybující frontu. Zkoušel jsem se ji zeptat jestli tam jdou koupit jízdenky na vlak a jestli je tam můžu nahrát na tu kartičku. Nic neřekla (podle mě houby rozuměla) a furt ukazovala na kiosek. Tak jsme se tam postavili, ale při pohledu na ty lidi se mi to nějak nezdálo a bylo vidět, že se tam řeší spíš měsíční, důchodcovské a tak než normální jízdenky. Tak jsme navzdory gestikulující důchodkyni sešli do podchodu a k našemu překvapení, jsme šli dost dlouho (což značilo, že jsme nebyli ve stanici vlaku, ale stanici metra) a najednou se objevily automaty na jízdenky s logem CP (portugalské železnice), což značilo, že Portugalka nás nenaváděla úplně správně. U automatu nebyla žádná "obsluha" což bylo jedině štěstí a strkali jsme tam tu naši kartičku ANDANTE a nemohli se dopátrat potřebné jízdenky. Po pokusu bez kartičky překvapivě vyskočila opět o 50 centů vyšší cena a po zaplacení vyletěla další nová, tentokrát zelená kartička s nabitou relací Aveiro.

Pendolino projíždí stanici General Torres

Po nákupu jízdenek už cesta proběhla bez problémů. Díky čachrování s jízdenkama nám jeden vlak ujel, takže po příjezdu do Aveira jsme měli docela hlad. Zapadli jsme do první možnosti občerstvení a byli udiveni, že ceny jsou takřka poloviční oproti Portu. Překvapením byl i hot dog s hranolkama, což byl hot dog posypaný pidihranolčičkama připomínající takové ty proužkové chipsy. Zajímavá, ale dobrá kombinace.

Po najedení se a napojení jsme vyrazili do víru města. Bylo úžasně klidné, a rozhodně čistější než Porto, konečně to pravé Portugalsko. Rychle jsme narazili na to, proč se říká Avieru "Portugalské Benátky" a to byl vodní kanál a na něm plující gondoly. Jediným rozdílem bylo, že gondoliér "nevesloval", ale ovládal motorek a kormidlo. Nevím jak v Benátkách, ale místní "gondoliéři" se samozřejmě snažili aktivně chytat zájemce o svezení na lodi. 

Dockování v centru

Náměstíčko v Aveiru

Nevím co je to za dům, ale všichni si ho fotili

Gondola, malé palmy a dálnice k pláži. Most je kombinovaný s vlečkou k přístavu, ale bohužel nákladní vlak jsem nechytil

Palem je tam hodně

Život u kanálu

Na náměstí republiky 

radnice

Velké náměstí

Kanál v centru

 My šli raději najít něco k obědu. Cestou jsme ještě objevili informační centrum, které jako první ve Španělsku i Portugalsku mi dalo mapy, které hledám a dokonce i jízdní řády, o které jsem si řekl. Až nečekaně fungující. Oproti Portu tu byl výběr jídel zajímavější a mnohem více ceny odpovídaly kvalitě. Dali jsme si nějaké místní jídlo, masové koule s těstovinami a omáčkou. Překvapivě docela dobrá kombinace.

Dalším cílem byla Costa Nova. Je to vlastně vesnice poblíž Aveira na poloostrově, který je připojený k pevnině asi tak o 20 kilometrů jižněji. Končí tam také dálnice a jezdí tam pravidelný autobus z Aveira od nádraží a jedné společné zastávky v centru. Zastávku jsme využili, ale čekalo tam tolik lidí, že to působilo, že autobusy musí přijet přinejmenším dva. Zastávka je však společná i pro dálkové linky, takže to nebylo tak hrozné, ale autobus plný byl. Ačkoli stačí najet na dálnici a sjet asi po 5 km, tak autobus vymetal každou vesničku a drobný přístav co potkal. Na zastávce Faro de Barra je dokonce přestupní bod na loď plující

na Sao Jacinto ležící na protějším poloostrově, kde se nachází přírodní park s dunami. Jinak tam není zas moc o co stát, takže jsme raději pokračovali autobusem až do Costa Nova.

Táhne karavana pouští dlouhé dny, najednou jde kolem Čech v plavkách, s ploutvema a nafukovacím kruhem. Najednou se zastaví, podívá se na karavanu a křikne "Prosím Vás, jak daleko je moře?". Jeden člen karavany mu s povzdechem odpoví: "Chlapče asi 2000 kilometrů.". Čech jen popadne kruh a zbručí: "Sakra to je ale dlouhá pláž.".

Na tenhle vtip jsem si vzpomněl, když jsme jeli ke Costa Nova.

Pláž u Costa Nova je nejdelší pláží v Portugalsku, táhne se vlastně po celém tom poloostrově a dále na jih. Není však problém na ni najít oceán, ale přejít ji celou, tak se taky pořádně projdete. Některé průvodce ji označují za TOP 1 Portugalského západního pobřeží a je vyhledávána především surfaři. U pláže leží pěkná  stejnojmeá vesnička, nebo spíš letovisko z tradičních rybářských domků a příjemným náměstíčkem. Celá ta obec Costa Nova je obklopena oceánem z obou stran, vystoupíte na břehu oceánu, přejdete kopeček a jste zas u oceánu.

Samotná pláž je opravdu obrovská. Je oddělená dunami od zbytku světa a podél vede dlouhý dřevěný chodník. Duny se však větrem přesouvají a chodníko-lávku zasypou. Díky délce pláže si opravdu každý najde svůj oblíbený kout. Díky absenci jakýchkoli větších letovisek snad ani nejde, aby si někdo nenašel oblíbené místo. Jen pozor, četl jsem v mapě, že o pár kilometrů jižněji je část údajně nudistická.

Nám stačilo být, kde jsme byli, přece jen v září už tolik lidí na pláže nemíří a ušli docela slušný kus cesty jen tak oceánem. První "koupel" ve slané vodě tento rok. U pláže mě zaujaly kameny, na kterých byly přisáté mušle, ale zaplnily každý milimetr místa.

Vesele barevné jsou na Costa Nova i záchodky

Která cesta asi vede na pláž? :P

Klasické letovisko

Na pláži je místa dost

Klídeček

Duny způsobily kalamitní stav

Kameny naprosto obrostlé mušlemi

Detail

Dlooouhá pláž

Pláž končí mysem na severu na němž je maják

Oblíbená destinace

Kalamitní stav

Duny tu skrývají pohled na moře

Cesta stále čeká na protažení, sypací vozy, ale není nutné volat

Kostel "Matriz da Nossa Senhora da Saúde" což je něco jako Zdraví matky Panny Marie, v pozadí je zajímavá architektura

Detailněji

Duny

Místní "hlavní třída" a typické domky

Palmy nesmí chybět

Druhá strana polostrova oproti pláži a dálniční most do vnitrozemí

Pohled od zastávky autobusu

Když jsme chtěli jet zpět do Aveiro, tak byly jisté pochybnosti jestli autobus opravdu odjíždí z té zastávky, na kterou přijel. Ptal jsem se anglicky nějakého pána co seděl na zastávce, ale nečekaně to byl Španěl, tak o to byla komunikace jednodušší španělsky. Výsledkem stejně bylo, že neví :-D Lidí ale přibývalo, dokonce se tam objevila i skupina štěbetajících Polek, takový drobný náznak domova.

V Aveiro nám vlak jel za dlouho, tak jsme se nejdřív jali hledat stravování, to nakonec skončilo u oblíbeného fast-foodu s hot-dogem a minihranolkama, protože u nádraží v pozdní době nic lepšího nebylo a pak jsme chtěli poslat pohledy. Hledání schránky byl docela problém, jednodušší bylo najít poštu.

Cesta do Porta na hostel proběhla úplně bez problémů, protože nás Suburban jel až na nádraží Sao-Bento, takže stačilo se zastávkou v MacDonaldu dojít pěšky k hostelu.