Již dříve nemohlo mé pozornosti uniknout, že Španělské RENFE neprovozuje jen noční vlak do Lisabonu, ale ve spolupráci s Portugalskými železnicemi i pendlující vlak zvláštní kategorie DIURNO. Tenhle vláček pendluje 2x denně mezi španělským Vigem ležícím v autonomní oblasti Galicia a Portem. Nemá dokonce žádné zastávky pro nástup a výstup cestujících. Působí pak v jízdním řádu jako rychlovlak. Jen 140km vzdálenost za 2h15minut bez zastavení odpovídá rychlosti českého mimokoridorového rychlíku. Jízdenka za 11 euro v nikterak šíleně předčasném předprodeji působí na místní poměry docela lidově (pokud beru v potaz i to, že furt jde o RENFE).
Příležitost využít této nabídky nastala, když náš pokoj nebylo možné koupit na noc z úterý na středu. Úvahy byly mezi údolím Duera a Vigem. V Údolí Duera však bylo nemožné sehnat ubytování za lidskou cenu a nešlo ho sehnat ani poblíž vlaku. Vigo je v tomhle dostupnější, za minutu nebyl problém na booking.com najít pokoj v hotelu za akční cenu. Krom toho Vigo nabízí něco mnohem lepšího a tím jsou Islas Cies.
Plán byl jednoduchý, jen trochu nakvap. Vyjet v 8:15 z hlavního nádraží Porto - Campañha dojet po 2h15m v 11:30 do Vigo Guixar (bystří si všimli chyby ve výpočtu doby, bystřejší vědí, že při cestě z Portugalska do Španělska se posouvá čas o hodinu dopředu, i když se jede na sever), rychle se ubytovat a ve 12:15 naskočit do lodi na ostrovy. Nádraží, hotel i přístaviště na mapě nalezeno, stíhá se to v pohodě. Naplnění bylo ještě hektičtější než se zdálo. Nejdříve jsme se potřebovali dostat na nádraží, tam kousek od hostelu od zastávky jezdí dvě linky autobusů, jedna nám ujela před nosem, ale měli jsme dost velkou rezervu, tak to nevadilo. Nervozita stoupala, když druhý autobus podle jízdního řádu nepřijížděl, až pak (nikoli však podle jízdního řádu) přijel jiný, jedoucí jen k blízké stanici metra. Nebyly nervy na experimenty, tak lepší nějaké přiblížení než žádné a naskočili jsme dovnitř. Překvápkem bylo, že naše linka k nádraží nás hned dojela, takže na další zastávce přeskakování do jiného autobusu. Těžko odhadnout podle kterého jízdního řádu tam ty autobusy vlastně jezdí, ale na nádraží jsme teda dojeli.
Náš vlak ještě nebyl připraven, tak vyčkáváme co přijede. Opět máme na jízdence místenku s konkrétním místem a vagonem, tak očekávám něco většího. Přijela však třívozová plechovka co by se hodila spíš na nějakou příměstskou linku do Petrohradu. Uvnitř však byla expresní plechovka překvapivě pohodlná a měla docela místo na nohy.
 |
| Naše expresní plechovka v Porto |
 |
| Přejíždímě z Portugalska do španělské Galície |
Překvapením bylo i několik servisních zastavení cestou a jízda po mostě z Portugalska do Španělska asi 10km/h, díky tomu jsme nabrali asi čtvrt hodiny zpoždění. Lodička začínala být ohrožena. Štěstím v neštěstí však bylo, že nás vlak vyhodil na jiném nádraží než jsme očekávali. Nakonec jsme zjistili, že druhé nádraží se opravuje a oni vzali název původního nádraží Vigo Guixar a hodili ho na jiné nádraží Vigo Puerto, které se nyní dočasně stalo Vigo Guixar a je k hotelu o poznání blíž. Rychle jsme se přemístili do hotelu, kde nám dovolili uschovat batohy a doběhli do přístaviště. Dokonce nám zůstala rezerva, takže jsme si mohli v klidu koupit zpáteční lístek. Překvapením bylo kolik společností operuje na téhle trase, protože Google mi nutil jen tu jednu Mar de Ons, kterou jsme nakonec použili. Tady je vidět, jak je SEO důležité.
Po 50 minutách houpavé cesty dvoupatrovou loďkou jsme přistáli u vytoužených ostrovů. Panensky čistá pláž dávala vědět, že tady bude pěkně. Vítr však dokazoval, že na koupání to teda nebude. To ani tak nevadilo na ostrovech toho je vidět dost i tak. Přímo v přístavišti je i restaurace, která má však v určité hodiny ne zrovna rychlou samoobsluhu, záchody zdarma pro veřejnost a prodej pohledů. Zároveň tam visí upozornění, že na ostrovech nejsou odpadkové koše, tak ať si věci ukládáme do batohů a odvezeme na pevninu. Před odjezdem jsme zjistili, že jeden koš u hospody přece jen je. Hned u křižovatky turistických cest je malý infokiosek, kde jsme obdrželi mapu zdarma. Pokud tam však paní někomu vysvětluje cestu a on stále nechápe, můžou si ostatní docela postát.
 |
| Tak jsme vypluli a opouštímě Vigo |
 |
| Dálniční most je chloubou Río Vigo |
 |
| Zájem byl navzdory tomu, že je září docela vysoký |
 |
| Konečně jsme dorazili a kotvíme na Praia das Rodas |
Z přístaviště jde jít jen dvěma směry. Doprava nebo doleva, vzdálenosti na ukazatelích jsou směšně nízké, takže projít skoro všechno není problém pozvolným krokem. Vpravo - na severu - jsme viděli další ukrytou pláž, nějaké opuštěné tábořiště na břehu oceánu a Alto de Principe 111 m vysoký vrcholek, z nějž se díváte rovnou dolů z útesu do vody. Fotky asi napoví více:
 |
| Ostrov je lemován turistickými cestami v lesích |
 |
| Pláže a zarostlé duny, pevnina vypadá nedaleko, ale kdo by tam spěchal |
 |
| Plavčíci mají moooc práce |
 |
| Pohled z cesty na Praia Figueiras |
 |
| Jenom zakempit |
 |
| Mnoho utajených zákoutí... |
 |
| Příroda tu nezahálí |
 |
| Z Alto de Principe směrem na kemp |
 |
| Pohled z Alto de Principe na ostrovy Cies. Úplně na konci je majík Faro de Cies |
 |
| Vysoká skála na Alto de Principe 111 m.n.m. |
 |
| 111 m.n.m. |
 |
| mezi ostrovy je taková kamenitá soutěska |
 |
| a přírodní akvárium, kde jsou různé druhy ryb |
 |
| Ale původně ostrovy spojuje jen tato pláž |
 |
| Z jednoho ostrova na druhý - kotviště u Praia das Rodas |
 |
| Kdo má loďku, ten má svobodu |
Pak byl čas na oběd a výběr mezi přístavištěm a kempem ležícím na druhém ostrově byl náročný. Náročný především tím, že ke kempu je nutné přejít mezi ostrovy po kameném chodníku. Mezi ostrovy však vzniká něco jako aerodynamický tunel a atlantický vítr to do vás pere vší silou, že ani místní rackové to nemají jednoduché. V kempu však nic kloudného neměli, tak jsme museli zas přejít na první ostrov do přístaviště a tam se pořádně najíst.
Potom na druhém ostrově jsme vylezli k majáku Faro de Cies, který leží 175 metrů nad mořem a vede k němu klikatý chodník. Cestou ještě je odbočka k pozorovatelně rezervace ptáků, ale to chce dalekohled. Fotky asi řeknou více:
 |
| To je on, Faro de CIes, cestou klikatou dlouhou... |
 |
| Ostrov svatého Martina nemá spojení pro turisty, byla by tam super ostrovní party :) |
 |
| Malý Faro da Porta |
 |
| Přírodní nástrahy na lodě |
 |
| Faro da Porta a ostrov svatého Martina...stoupáme... |
 |
| Turistika otevřenou krajinou |
 |
| Skoro nahoře |
 |
| Stoupání je vééélmi pohodlné |
 |
| Serpentiny vytesané jak nejdál to šlo |
 |
| Islas Cies |
 |
| Maják |
 |
| Cesta nebyla tak dlouhá jak se zdá. od přístavu asi 3 a půl km |
 |
| Tábořiště, je možné si pronajmout stan za nemalý peníz |
 |
| Mezi ostrovy, vítr se tudy žene pořádnou rychlostí |
 |
| Tudy je potřeba přejít mezi ostrovy a nenechat se sfouknout |
 |
| Rackové to tu hlídají |
Po návratu do Viga jsme se konečně pořádně ubytovali v prostorném pokoji s klaustrofobní koupelnou a vyrazili do víru nočního života. Úkol byl najít něco k jídlu a pití a opět to komplikoval fakt, že místní majitelé restaurací nepovažují za nutné o cenách svých jídel informovat, takže to skončilo Burger Kingem v místním obchoďáku. Obchoďák bohužel neobsahoval potraviny, ale hlavním tahákem bylo elektro. Naštěstí tam byla prodejna s USA zbožím a kromě Vanilkové Coca Coly nabízeli dokonce i Dr. Peppera. Pořádně sladká záležitost, jestli tohle pijí na druhé straně velké louže denně, tak se moc dlouhého věku asi nedožívají.
Druhý den jsme vůbec nespěchali, ale měli jsme v ceně snídani, tak nás to zas motivovalo vstát. Snídaně byla pohodlná s obsluhou, jen jsme se nedozvěděli jestli si člověk vůbec může vybrat něco jiného než toast s marmeládou a něco k pití. Rozhodně si tím řídili konzumace hostů, než aby jim tam naběhli ke švédskému stolu hladoví rekreanti a přežrali se vším co vidí, protože to je zadarmo. Snídaně nás potěšila a ještě víc nás při odchodu potěšil pan recepční, že nám do večera uschová batohy, ať si můžeme procházet město (vlak nám odjížděl asi 5 minut před osmou).
Procházka po městě byla trochu obtížná, protože Vigo očividně nemá jasně dané centrum. Je to spíš takový chaos uliček a velkých silnic. Ale moc pěkné domy a i některé uličky si udržovaly starou atmosféru. Mapy také nebyly nejchytřejší (google mapy neumí vyznačit náměstí nějakou souvislou barevnou plochou, takže to je opravdu poděs). Jasným a nejviditelnějším bodem města byl hrad na pahorku nad městem. Celý ten kopec byl jedním parkem, takže v nejhlučnějším městě Evropy trochu klidu existuje. Stoupaje výš a výš se otevírá výhled na záliv (který hyzdí ošklivá výšková budova policejní stanice) a zbytek města, které působí velmi chaoticky a průmyslově. Když jsme dosáhli nejvyššího bodu, tak jsme se spolu s několika dalšími turisty pokochali výhledem a jali se změnit lokalitu.
 |
| Vigo shora |
 |
| Ta policejní stanice tam fakt překáží |
 |
| To je lepší |
 |
| Vigo |
Nedaleko Viga leží malé hradební městečko Bayona. Bylo založeno roku 140 před Kristem a tamní pevnost sloužila na obranu Galicie ať už patřila komukoli. Z autobusového nádraží ve Vigu jezdí autobusy do Bayony skoro každou půl hodinu, tak to nebyl problém. Problém bylo na autobusové nádraží se dostat. Nachází se dost daleko od centra nebo vlastně čehokoli důležitého a museli jsme jít přes kilometr podél osmi proudové dálnice. A aby to nebylo málo, došli jsme k autobusovému nádraží a viděli jak je na druhé straně dálnice a žádná cesta k němu nevedla. Až asi o půl kilometru níž byl přechod na semafor. Sranda byla i na nádraží, protože tam chyběly odjezdové tabule v hale. Tak bylo potřeba oběhnout okýnka různých společností a sledovat, která vlastně do Bayony jezdí. To se povedlo a co víc, dole autobusových nástupišť dokonce visely staré televize, kde se odjezdy se stanovišti psaly. Dokonce měly odjet dva autobusy deset minut po sobě, ale z toho prvního nás a skoro každého kdo chtěl nastoupit z nějakého důvodu vyhodil.
Bayona je vážně příjemné městečko a nejhezčí z něj je asi ta pevnost, případně výhledy z ní. Pevnost můžete obejít po hradbách nad mořem kolem dokola a vstupenku 1 euro jde použít v místní restauraci nebo hotelu jako slevu 1 euro. Hotel měl ****, restaurace byla nóbl a nikdo v ní nebyl, tak jsme lákavou nabídku nevyužili, protože jedno euro v těchto podnicích by bylo asi jako stokorunová sleva na mercedes.
 |
| Bayona - pevnost |
 |
| Bayona - přístav pod pevností |
 |
| Pohled z pevnosti |
 |
| Pohled z pevnosti na Bayonu |
 |
| Když bylo pěkně, tak bránit vlast mohlo být docela příjemné. Posedíme a občas potopíme nějakého piráta |
 |
| Pevnost ční do zálivu |
 |
| Pevnost, hrad - ted 4* hotel |
 |
| V tomhle resortu už asi rytíři nejsou |
 |
| Proplout kolem lodí musel být adrenalin |
Jali jsme se hledat v centru jídlo, ale zas jsme se potýkali s problémem neznámého. Ačkoli názvy byly v mnohem bližší španělštině o cenách se moc nepsalo a nabídka nebyla lákavá. Nakonec jsme našli docela dobrý polofastfood, kde jídlo bylo dobré, jen hostinský celkem nerudný.
Pro návrat do Viga jsme zvolili první bus co jsme potkali a byl to skutečně courák couráků, protože zajel za každý roh a ke každé pláži co potkal. Na souvislé dvouproudové silnici jsme strávili minimum času. Vystoupili jsme o něco dřív, ať můžeme dojít podél moře k hotelu. Dokonce tam byl i obchoďák, tak jsme doplnili zásoby. Jen pak dvoukilometrová cesta přístavem podél rušné silnice nebyla úplně ideálním výletním cílem. Každopádně mohutnost toho přístavu je impozantní stejně jako 100 nákladových ramp pro kamiony.
Cestou jsme poseděli ještě na promenádě u moře v restauraci. Zapomněli jsme, že jsme ve Španělsku, kde si účtují za donášku na terasu. Tady to bylo dokonce 0,3 eur za každou položku. Pěkné dýško. Aspoň jsem ochutnal Galicijské pivo Estrella. Asi nejlepší z lahváčů ze Španělska.
 |
| A ještě náš hotel ve Vigu |
Popadli jsme batohy a vyrazili hledat nádraží. Cestou zastávka v McDonaldu, kde jsem si dal novinku Chicken-cheese burger a byla to neskutečná dobrota. Po předchozí zkušenosti jsme si v povinně místenkové expresní plechovce sedli prostě do jiného oddílu, kde bylo úplně volno a měli ho pro sebe až do Porta (bodejt by ne, když povinné místenky rozdává systém hezky za sebou a lidí jelo pár).
 |
| Renfe media distancia dorazila z La Coruni |
 |
| A naše expresní plechovka nás čeká na cestu zpět do Porta |
Návrat do Porta byl velmi poučný. Myslel jsem si po loňské zkušenosti, že všichni Portugalci umí perfektně anglicky. Bohužel to asi platí jen pro bohatší části jižněji, protože po bližším pozorování bylo vidět, že v Porto mají co dohánět. Problém nastal, že jsme dorazili v půl desáté portugalského času. Autobusy už jezdily podle podivného systému, který v pozdní noční hodinu nemělo smysl studovat, tak jsme na naši kartu ANDANTE chtěli místo 24h jízdenky nahrát obyčejnou jízdenku. Sranda byla v tom, že automat to neuměl a nutil nám další kartičku za 50 centů. A k tomu tam stála jakási obsluha, člověk který neuměl ani slovo anglicky a jeho rady všechno akorát víc komplikovaly. Nevěděl ani kde se ty kartičky pak vrací (50c byla vratná záloha), jak je to s přestupy metro-bus a celkově dokázal jen naťukávat jízdenku v automatu a nutit lidi ať tam hodí mince. Bylo jednodušší jízdenku koupit a odjet metrem, protože každá minuta s ním byla opravdu zážitkem.
