Postřehy ze Salamanky

Po dlouhé době přidávám nějaké postřehy ze Salamanky. Trvá mi to dlouho, já vím, ale ono není až tak o čem psát. Pracovní život běží v pravidelných cyklech a příležitostí pro změny není příliš mnoho. Jediné co se občas změní je pracovní náplň, kdy skáčeme od jedné činnosti k druhé a co se skoro vůbec nemění je počasí. Obloha je pořád stejná, kromě tří dnů, kdy jsme tu měli každý den jednu bouřku. Tyto bouřky byly i pomyslným mylníkem, protože teplota už gradovala k 41 stupňům a to se příliš vydržet nedalo. Pokles k lidštějším zhruba 33, sem tam víc, byl vítán. I tak připadá zhruba 2,5 sprchy na den, protože i když menší, furt je to vedro.

Co je jinak

Srovnání s ČR si nelze odpustit kdekoli v cizině. Po Erasmu v Madridu to již není tak tvrdý dopad, ale i tak některé věci stále překvapují. Předně pracovní morálka. Nejlepším pracovníkem je tu ten, kdo je v práci nejdéle a je jedno, jak moc efektivně pracuje. Máme v létě pracovní dobu od 8 do 15 a i kdyby nebylo just nic dělat, tak tady všichni do 15. hodiny budou. Na druhou stranu, můžete přijít třeba o půl deváté a nikomu to nevadí.

Vnímání času je zde obecně jiné než u nás, ale z velké části je to dáno vedrem. Osmá hodina ranní je na místní poměry nekřesťanská doba a nenajdete tu snad ani žádný obchod, který by v tu dobu měl otevřeno (kromě 24h večerek, ale ty mají otevřeno jen v některé dny). V pět, šest hodin odpoledne nepotkáte na ulici skoro ani živáčka, protože vedra gradují a jak se setmí, tak teprve začíná život. Na hlavním náměstí Plaza Mayor po setmění uvidíte mnoho skupinek mladých i starých, kteří si jdou jen tak sednout ven a pokecat nebo táhnou za zábavou. Celkově sezení venku je zde velmi populární. Na každém menším náměstíčku s lavičkama lze potkat skupiny mládeže, dětí, ale i starších lidí, kteří jen tak sedí a baví se. Že vedle sebe občas sedí skupinka důchodců a skupinka teenagerů a vůbec si navzájem nevadí, je běžný jev. Sem tam si nějakou lavičku rezervuje nějaký místní bezdomovec, ale těch tu je minimum.

Dopady krize tu totiž nejsou tak patrné jako v Madridu. V Madridu, když jedete metrem, tak skoro v každé stanici vás někdo prosí o peníze, leží v rohu nebo hraje na všechno možné i nemožné. Občas někteří procházeli i soupravou a chrastili penězi nebo klidně do narvaného metra vlezla skupina s elektrickými kytarami a zesilovači a začali do mikrofonu hrát a zpívat. Dělo se to především na okružní lince 6 (důvod zřejmý). Ve vlacích to bylo ještě horší, tam chodily občas podivné existence a nakláněly se přímo nad vás jestli jim dáte peníze. Někteří zapáchali docela nevábně, na pravidelných cestách do školy už jsme poznávali "známé tváře". V ulicích centra Madridu takových lidí napočítáte desítky, někteří jen leží nebo klečí s kloboukem, jiní se o vaši pozornost snaží různými způsoby, scénkami, živými sochami atd... To jsem trochu odbočil o 200km jihovýchodně, ale je to dostatečný popis toho, kam krize ve Španělsku došla. V Salamance to nijak patrné není. Pokud máte "štěstí", tak vás v centru jeden člověk požádá  o peníze a možná jednoho potkáte někde ležet s kloboukem, ale rozhodně je to hluboko pod evropským průměrem. Většinou v ulicích jsou vidět místní bavící se, turisté fotící všechno možné i nemožné a hospodští chystající pro ně venikovní posezení. Vše vypadá naprosto idylicky. Faktem je, že Provincia de Salamanca je jedna z nejchudších v téhle části Španělska a už skoro polovina obyvatel se za prací přestěhovala do Madridu nebo jiných velkých měst. Studenti ti táhnou rovnou do zahraničí, protože vyhlídky nemají růžové. Ekonomická krize je mnohem více vidět na některých místních čtvrtích, které neexistují. Jak se taková čtvrť pozná? Třeba, že máte v poli tři čtverce silnic s přechody a klidně i semafory, ale ty silnice nikam nevedou a v poli i končí. Pak tu máme kruháče na hlavních silnicích, které mají jen dva výjezdy (dovnitř a ven) a asi se očekávalo, že na ně jednou naváží další ulici plnou developerských snů. Připočteme k tomu občasné čtyřproudové průtahy místy, kde projede momentálně 5 aut za hodinu a to včetně autobusu MHD a jizvy hospodářské krize máme úplné.

Dalším rozdílem je stravování a nakupování obecně. Ceny v restauracích jsou o poznání nižší než v Madridu (třeba i poloviční), ale furt dost vysoké na naše poměry. Dalším problémem je, že to jídlo za tu cenu ani pořádně nestojí, místní kuchyně je celkem zvláštní a moc mi extra nechutná. Vyjímku tvoří drobnosti jako jsou třeba Churros, což jsou trubičky ze sladkého těsta (jako palačinky) namáčené v horké čokoládě nebo hot dogy (perrito caliente = teplé štěně), kterým se naše párky v rohlíku nemohou rovnat. Jsou ve velkých bagetách, jsou delší, obsahují směsi sals, opečenou cibuli, sýr a další pochoutky. Naše stravování se teda výhradně skládá z toho co si sami uděláme. Ani to není úplně jednoduché díky národnostním rozdílům. Např. místní mouky jsou hotová alchymie. Jeden by řekl, že na dělení hrubá-polohrubá-hladká není co zaměnit, ale tady je to mouka na pizzu, mouka na sladkosti, mouka na smažení, mouka obsahující kvasnice, mouka na obalování atd....v tom by se nevyznal ani Pohlreich. Pak tu vůbec neprodávají mák (nevím jestli ho neberou za opium), že prý jedině v pakistánských a indických obchodech (tam se zas obávám, že mi fakt dají to opium). Nakonec cukr moučka je zde brán něco jako bílé zlato, protože se prodává ve speciálních pixlách po 300 gramech, pojmenovaný jako speciální cukr na sladkosti jako muffiny atd. a stojí kolem eura a půl. Minulý týden jsme uspořádali langošovou párty, protože tento pokrm je tu celkem neznámý. Cílem však bylo najít droždí a zkusit to ještě cvičně co místní suroviny vlastně dokážou. Na seznamu jsme si zjistili, že se to řekne levadura. Tak jsme šli do obchodu a koupili levaduru, která byla nečekaně v krabičce a v ní pytlíčky prášku. Díky tomuto podivnému balení nebylo moc jasné kolik ji tam dát a tak šlo o pokus/omyl. Těsto lehce nakynulo, ale nebylo to asi co by člověk očekával. Tak jsem trochu zagoogloval a prošel nějaká španělská fóra, kde si kuchařky postěžují a zjistil, že ta Levadura "instant" je vlastně prášek do pečiva a to co hledáme je "levadura fresca", která se prodává jen v Carrefouru. Další pokus v kombinaci s moukou "especial para pizza" tedy vyšel jak má a všichni si pochutnali. Carrefour je vůbec středem našeho vesmíru nakupování. Je až překvapivé, jaký obrovský rozdíl je mezi cenami v Carrefouru a mimo Carrefour. V Česku by se klidně mohli jmenovat Český sen a onomu studentskému projektu by vůbec nedělal ostudu. Tady jsme aspoň rádi, že se dostatečně přiblížíme domácím cenám, někdy se i dostaneme pod. Mají tam všechno a skoro všechno jde sehnat i ve značce Carrefour za vskutku diskontní cenu (a to nejen potravin, koupili jsme si tenisové rakety značky Carrefour za 10 euro).

Popracovní žívot tu máme lehce monotónní, a teď ještě monotónnější, protože univerzitní kurty, kam jsme chodili hrát zadarmo začali zamykat, protože prý jsou jen pro studenty. Máme však ještě dvacetivstupovou kartičku na šest různých koupališť ve městě. Z místních koupališť jsme zatím vyzkoušeli tři. První je to, kam nás první den zavedl Benny, kam naše skupina chodí běžně, je to 3 kilometry přes celé město a jde o jakousi necelou padesátku lehce zúženou. Poslední dobou se začal více plnit mládeží a úplně naposled někdo do bazénu hodil šavli. Není už úplně ideální. Druhé je aquacentrum Aldehuela, kam jsme vlezli jednou a už nikdy víc, protože jde o soustavu menších bazénů vhodou pro rodiny s dětmi a plnou naprosto neurvalé mládeže nedbající pravidel bezpečnosti ani ohleduplnosti. Poslední, který jsme objevili zatím jen my s Jančou je něco přes kilometr od nás za velkým Carrefourem, je v něm velká olympijská padesátka, dostatečně široká a plavou v ní jen sportovní plavci, vedle je menší bazének, kde se dětičky vyblbnou. Bazén je dva metry hluboký a tím se eleiminují ti nejmenší. Na plavání ideální, nikdo z těch co tu jsou déle než my ho však nezná, ale zas to nevadí, když si chceme zaplavat.

Víkendy jsou zvláštní kapitolou. Začíná se v pátek večer mezi 21 a 23.h. a jídlem u někoho na bytě, byli jsme na barbecue, dělali jsme ty langoše, teď bude opět jiná dobrota, k tomu se dají nějaká ta piva, sangrie + co někdo přinese (karamelovou vodku už nepiju blééé). Hraje se k tomu obvykle nějaká karetní hra, ve které téměř jakákoli akce znamená, že někdo pije. Pak se jde ven po různých "chupiterích", kde mají ty panáky neboli chupita za euro nebo třeba 5 chupit za 3 euro apod. a končí se na diskotéce Candavia velikosti obchoďáku. Po takovém programu obvykle moc ze zbytku soboty není, ale občas se někam zajde i v sobotu, třeba minulý týden jsme slavili den nezávislosti Kolumbie na břehu řeky osvětleném obrovskou katedrálou. Pohled na ni byl skutečně úchvatný.

Cestování

Každý se ptá jestli cestujeme. Vzhledem k tomu, že z Madridu jsme loni stihli Granadu,Malagu, projet napříč Portugalsko, Barcelonu, Valencii, Mallorcu i Menorcu a spostu dalšího, tak by se to očekávalo, ale tíží nás jeden problém a to je místní (ne)systém dopravy. Kdyby šlo jen o předraženost, tak se s tím dá ještě něco dělat, ale tady jde o nefunkčnost. Pročítám často dopravní diskusní fóra a vidím tam nejčastěji lamentování nad nesmyslností systémů jako IDOL,IREDO,PID,IDS JMK nebo ODIS, jejich komplikovaností, optimalizacemi vedoucími k chaosu atd....ale myslim, že tihle lidé pokud nebydleli na "španělském venkově" (tedy mimo město s pravidelnými S-Bahny - Cercaniás), tak nevědí co je to dopravní chaos. Předem připomínám, že Salamanka krom toho, že má cca 200.000 obyvatel a vedou z ní dálnice do pěti směrů, je zároveň hlavním a největším centrem Provincia de Salamanca o velikosti 1.5 násobku středočeského kraje. Vzdálenost z jednoho konce na druhý je asi 200 km. Přes to všechno tu meziměstská doprava téměř nefunguje. Je tu MHD jezdící výhradně po městě a ne jako v ČR, kdy některá linka MHD zajede třeba 10km za město. MHD vozí výhradně vzduch, protože pěšky tu dojde snad každý kam potřebuje.  Nemá smysl tu hledat něco jako IDOS. Ve Španělsku operují dvě velké autobusové společnosti ALSA a AVANZABUS. Ty jsou však určené pro dálkovou přepravu a regionálně nám prakticky nepomůžou. Pak je tu kopa malých soukromníků a ti přistupují k informovanosti cestujících velmi chaoticky. Občas o sobě mají informaci na stránkách autobusáku Salamanca, ale často jim tam chybí webovky, pdf jsou s jízdním řádem z minulého roku a ceny také často neuvádí. Chceme se podívat např. na Pozo de los humos  , což by v ČR byla dost vyhledávaná atrakce, aby tam z místního centra jezdily autobusy o víkendu v létě málem každou hodinu. Háček je, že z vesnice poblž jezdí autobus v 7 ráno DO SALAMANKY a v 10 až ze Salamanky a co je nejlepší poslední jede ve 12 zpátky. Takových skvělých spojení se tu najde kupa, skoro nikdy se nedá dostat za jeden den tam a zpět, autobus jezdí jeden denně, v lepším případě dva a to jen ze Salamanky. Jízdní řády uvádí odjezdy ze Salamanky, ale už ne dobu jízdy a často je nutné prohledávat stránky obcí, aby se člověk k nějakému jízdnímu řádu vůbec dostal. Asi to je systém výhodnější pro majitele hotelů a autopůjčoven. 

Máme tu nádraží, neelektrifikovaných jednokolejek, velikostí a důležitostí porovnatelné s Libercem, přesto je na tom o něco líp, protože má aspoň přímé spojení do hlavního města za čas podobný jako autobusem, ale za cenu o něco vyšší. Vlaky jsou jediné pravidelně fungující a dohledatelné spoje, jsou však předražené na kratší vzdálenosti a tratě nejsou natažené do příliš zajímavých míst v okolí. Služby RENFE jsou navíc přímo otřesné. Tarifní politika je taková hodně relační. Můžete platit víc za 50km než za 500km, čím dřív nakoupíte tím líp a týden je nic, chce to nakupovat aspoň měsíc dopředu.  Tím se vyčerpávají vlaky, naprosto nevhodné pro víkendové výlety.My vlak přece jen využijem, koupili jsme jízdenky do Coimbry na září, s tím, že pak osobákem dojedeme do Porta za 15eur. Po "konzultaci" ve stanici, kde nám účtoval o 8 eur víc, choval se arogantně jako co si dovolujeme chtít nejlevnější nabídku bylo vhodnější koupit jízdenku po internetu (díky bohu už berou české karty). Sice jsme v Portu už byli, ale teď ho lépe prolezeme (chytli jsme "promo" jednoho hostelu a máme bydlení za asi 3 eura na noc), poznáme okolí jako jsou vinohrady podél řeky duero poseté sklípky nebo bílé pláže Aveira a samozřejmě samotnou Coimbru, kde budeme 2x. Jednou tam a jednou zpět. 

Pokud se ptáte jestli se bojíme jet vlakem po tom co se stalo ve středu u Santiaga, tak není důvod. Pojedeme spojem TRENHOTEL, což je noční vlak, tento jede z Madridu do Lisabonu. Pojedeme po neelektrifikované pomalé jednokolejce, zatímco nehoda se stala na vysokorychlostní trati a pojedeme do Portugalska. Celkově ta nehoda na mě působí dojmem, že tam je větší průšvih než řidičovo "nedobrždění". Na té trati se jede 80km pořád rovně 200km/h a pak se přechází na 80km/h, pokud tam nebylo pořádné zabezpečení, tak se divím, že k nehodě došlo až teď.

Přidám jako fotku alespoň svůj pohled z okna, je to asi v 5 odpoledne: Všimněte si, že na rušné ulici není ani živáčka kvůli vedru a na domech jsou většinou zatažené "persiany" což jsou takové opony, které totálně zatemní místnost. Žaluzie tu nepoužívají, persianou žhavé slunce nepronikne.

První krůčky v Salamance aneb o5z5

Město Salamanca

Salamanca je město a stejnojmenný kraj v provincii Castillia y León. Leží 199km od Madridu (aspoň podle ukazatele na dálnici, co jsem zahlídl) a je důležitým střediskem jinak celkem vyprahlé a málo obydlené oblasti. Leží v 802 m.n.m., což je znát, že teplota přes noc klesá k 15 stupňům, i když přes den je třeba 35 a občas i v tom největším pařáku zafouká příjemný studený vánek, který sem doletí ze vzdálenějších dvoutisícových hor. Město bylo založeno už v době říše Římské a v roce 1218 se stalo městem univerzitním a v těchto dobách také prožilo největší rozkvět. Poznáte to na každém kroku, protože centrum je tak historické, že být tu čeští památkáři, tak snad i vybírají vstupné. Tady je to celkem normální věc, bydlí se tu všude možně, klidně vedle katedrály nebo na Plaza Mayor, což je místní hlavní náměstí, typické pro každé větší španělské město. V historických domech lze najít rozličné obchůdky, které jsou ale tak decentně zasazené, že si jich skoro nevšimne a vůbec nenabourávají ráz města. Třeba nedávno jsem zjistil, že vedle Plaza Mayor je McDonald, ale je tak maskovaný, že vypadá jak starožitnictví. Historický původ znamená velké množství uliček, které se větví do všech stran a orientace v nich je opravdu náročná.

Salamanca je rozlohou 3x menší než Hradec Králové, ale má asi 10x větší historické jádro. Všude tady, jde dojít pěšky, ale i tak tu je několik linek autobusů. Jízdenka na jednu jízdu stojí 1 euro, jde koupit nabíjecí kartičku (za vratnou zálohu 2 euro), na kterou lze dobít 5 nebo 10 euro. Jízda pak stojí 58 cenů a pokud do 45minut uskutečníte další jízdu, máte ji zdarma. I tak jezdí autobusy většinou prázdné.

Městem protéká řeka Tornes. Velikostí připomíná Labe v Hradci, v místě elektrárny je však mnohem širší. Vypadá, že koupání v ní se nedoporučuje, ale jsou tu k dispozici šlapadla a lodičky. Na koupání je zde několik koupališť spravovaných městem a snad lázně nebo co.

Město je relativně dobře napojené na zbytek světa. Nejlépe na tom jsou však majitelé aut, protože dálnice odsud vedou do pěti směrů. Portugalsko, Madrid, Bilbao, Sevilla a Zamora. Autobusová doprava tuhle výhodu bere v potaz v podobě docela drahých jízdenek (Zamora 70km 10eur, Madrid 200km 13eur zastávkový, 16eur rychlý, 23eur letiště, Sevilla 450km 69eur, Porto 350km 30eur). Železnice je docela v pozadí, tratě jsou jednokolejné a neelektrifikované. Jezdí tu noční expres Madrid - Lisboa, který tu zastavuje v 1 ráno, pak jakési spěšňáky do Madridu (jízdenka za 23eur) a strohé spojení do Valadloidu a Ávily.

 Náš byt

Náš byt by pro někoho neznalého místních poměrů mohl být trochu nepochopitelný, ale vzhledem ke známým španělským poměrům nám přijde jako luxus. Středem bytu prochází zakroucená úzká chodbička vedoucí od začátku na konec, z ní pak vedou dveře do 4 pokojů, obýváku s menším balkónem, kuchyně také s menším balkónem do středu domu (na věšení prádla a výhled na protější zdi a okna sousedů) a dvou koupelen (příjemný španělský standard). Pokoje jsou velmi prostorné, že by se v každém pokoji dala udělat noclehárna pro 5 lidí (mimochodem tu máme 2 nafukovací postele přímo určené pro návštěvy ;-) ). Všude, jak už je ve Španělsku zvykem, jsou dlaždice, jen v obýváku jakási plovoučka, koberec nehledejme a v těch vedrech opravdu nechybí.  Naši spolubydlící a spolupracovníci jsou Benny z Magdeburgu a Lauren odkudsi od Newcastlu, oba pohodoví a veselí, hovoří však raději anglicky, to studiu španělštiny příliš nepřidá.

Bydlíme na celkem strategické pozici, do práce 900 metrů, Plaza Mayor cca o ulici dál, obchůdků je dost kolem a 1km odsud je obří Carrefour. V Salamance je však blízko skoro vždy. 

První víkend

Náš pobyt jsme započali nákupem na snídani. Typické začátečnické štěstí, vyšli jsme před byt, náhodně určili směr, ušli asi 100 metrů a narazili na supermarket, který byl kombinaci Coopu a Alberta (štěstí bylo v tom, že nám pak Benny řekl, že ho neznal, asi nevybral správný směr :-))). Místní zajímavostí je, že k masnému pultu si zákazník tahá lístečky jak někde v pojišťovně a pak se jeho číslo objeví na displeji. Má to výhody, že si člověk vezme číslo, a pokud je dost vysoké, může jít ještě nakupovat. My to však nevěděli, tak jsme způsobili menší předbíhání, ale všichni to brali s humorem. Další příjemnou inovací je pekárnička u vchodu, zvlášť od supermarketu. Výhodou je, že nakupujeme pečivo až po zaplacení zbytku nákupu a tím je čerstvější a hlavně, pokud nechceme nic víc než pečivo, do supermarketu vůbec nemusíme lézt. Nevýhodou v exponované dny/hodiny může být dvojí fronta.

Po snídani jsme trochu prolezli město, při tom si natrénovali cestu do práce a zpátky. Vzhledem ke tvaru
hlavního náměstí, je opravdu potřeba dávat pozor, aby člověk trefil správný východ (zvláště v noci cestou z hospody). Místní tržiště je ve velké míře zaměřené na ryby a jejich aroma docela narušuje výběr jiných místních produktů (ovoce, zelenina, koření, maso, šunky...). Překvapil mě uvnitř menší bar, postavený hned vedle stánku s visícími a zapáchajícími rybami. Tam musí být radost posedět.

Odpoledne jsme přijali Bennyho nabídku a šli se koupat s ním a ještě jedním jeho holandským kámošem, který odjíždí někdy tento týden domů, na místní koupaliště. Bylo dost nesnesitelné horko a tak nic lepšího dělat nešlo. Na koupaliště to je přes celé město, to se do něj pak člověk vyloženě těší. Voda v něm je však tak studená, že je pak těm co z něj vylezou i chvíli zima. Navzdory vedrům bylo koupaliště téměř prázdné.

Večer byl věnován nočnímu životu. Samozřejmě to znamenalo vyjít asi před jedenáctou a šli jsme na rozlučku několika studentek, které odjíždí ve středu domů (ano zatím jsme poznali kromě spolubydlících jen ty, kteří jedou domů). Hráli jsme hru Circle of death nebo známou také jako Ring of fire. Odkaz vede pouze na jeden z mnoha verzí a návodů. Hra velmi podporuje komunikaci i socializaci :-D
Pak přišlo před druhou hodinou ranní na řadu obcházení místních klubů. Salamanca v noci žije snad víc než ve dne, lidé proudí ulicemi a bary jsou narvané k prasknutí. Poctili jsme návštěvou několik "chupiterií", což jsou bary, kde kromě toho, že tam hraje muzika ostošest, tak tam nalévají chupitos, což jsou vlastně naše panáky. Chupito je prostě chupito, ať je to vodka, gin, tequilla, zelená nebo churachao (místní obdoba B52) nebo něco jejich, prostě je to chupito a stojí to 1 euro. To může být velmi nebezpečné, především pro místní návštěvníky z Německa, Nizozemí a Velké Británie, kteří pak neuvidí na své peněžence, že něco pili, okolí to však pozná na nich (a oni to poznají nejpozději ráno). Ke konci jsme skončili v místní prý jediné diskotéce (ačkoli většina "pouhých" chupiterií by strčila většinu českých diskoték do kapsy). Ta se poznala tak, že velikost byla mnohem větší a hustota návštěvníků i v 5 ráno byla obrovská. Nakonec jsme teda před šestou dorazili na byt, ale město žilo neúnavně dál. O neděli potom nemá smysl moc psát, protože po takové noci, den za moc nestojí.

První pracovní den 

Dnes byl první pracovní den. Alespoň podle všech domluv i smlouvy pro školu, naše stáž začíná 1.7.2013. Jaké bylo překvapení, když jsme přišli do práce a na uvítanou nám řekli, že nás nečekali už dnes (ve Španělsku si asi berou pár dní volna, než se odhodlají do práce). Řekli nám ať si brouzdáme po netu, pak že to bude trvat, než nám udělají přístupy do systému apod. a tak nás pustili i se projít ven. Tak jsme mohli sledovat, jak se v pondělí v 9 ráno probouzí ospalé španělské městečko (opravdu to tam vypadalo asi jako v ČR v 6). Po hodině jsme nakonec získali své přístupy a byla nám vysvětlena náplň práce, která se našemu oboru i celkem blíží a má co dělat s link-buildingem. Po vysvětlování však následovala půlhodinová pauza, tak jsme si zas mohli procházet Salamanku a pak jsme již mohli začít i něco dělat. Celkem vydařený první pracovní den, rozhodně v práci není žádný stres a všichni jsou velice milí. 

Bohužel fotky zatím nemám, nebyla příležitost tahat sebou foťák a mobil fotí docela hrozně. Ale jednu mám, takovou typickou pro Salamanku.

Tak jsme zašli na menší procházku, tak jsem pořídil pár fotek

https://plus.google.com/photos/104840322730127719215/albums/5895758606751453313?authkey=CKCNz-nh85bgBg