Jo dlouho jsem nic ze slunného Španělska nenapsal a důvod byl jednoduchý. Ono se toho totiž stále moc neděje. Zkusím se proto více rozepsat o některých rutinách, které se někdy více a někdy méně liší od běžných rutin v zemi České. V první řadě je to čas. Už jsme si zvykli, že pokud je práce od 8:00, tak přijít v 8:03 znamená být tam skoro mezi prvními. V následující čtvrthodině stále přichází zbytek kolegů a je to naprosto normální. Totéž platilo i ve škole v Madridu. Chodili jsme jako poctiví studentíci vždy včas na hodinu (ono to ani pořádně jinak nešlo, protože jsme dojížděli přes celé město a těžko jsme odhadli kdy tam dojedeme) a v minutě začátku hodiny jsme seděli sami ve třídě a říkali si, jestli to neodpadlo. Až o 5 minut později dorazili první studenti spolu s pedagogem a cca o čtvrt hodiny později začala výuka. V naší firmě je však mnohem uvolněnější a příjemnější atmosféra. Nikdy jsem tam nezahlídl nějaký problém, nějakou formu příkazu, zákazu nebo varování. Všichni jsou na sebe milí, usměvaví, v práci se baví, jak kdyby to byla rodina a stres je cizí slovo. Nikdy po nás nikdo nic nechtěl do nějakého času, nikdy nám nikdo neměřil jak dlouho jsme na třicetiminutové přestávce a prakticky vždycky, i když jsme oznámili, že fakt nevíme, nám náš "vedoucí" (ten co nám zadává práci) řekl "buen trabajo" tedy dobrá práce. Občas se dokonce stane, že se diví, že práci máme hotovou tak rychle (čti ještě ten den). Je to velice příjemné a v ČR asi takřka nevídané. Člověk by v takovém kolektivu mohl dělat práci, o které neví vůbec nic a stejně by ho nic nestresovalo. Rodinnou atmosféru navozuje i to, že když někdo odchází, tak koupí nějakou bonboniéru, sladkosti, croassanty nebo něco pro celý kolektiv a na konci se s ním loučí úplně všichni a přejí mu hodně štěstí, i když s nimi neprohodil v práci ani slovo.
A když má někdo narozeniny, tak dostane dort a všichni si dají :-)
A když má někdo narozeniny, tak dostane dort a všichni si dají :-)
Naše pracovní náplň by se dala popsat jedním slovem: Wordpress. S tímhle redakčním systém už jsem nyní zažil všechno možné i nemožné a to bych řekl, že ještě tak 70% chybí. Uvidíme co přijde v září.
Ta pracovní atmosféra nebude náhodná. Ono to vše bude dáno asi tou srdečností obyvatelstva a důvěrou, která by v ČR mohla být klasifikována za lehkovážnost. Obchody mají vystavené zboží venku a prodavač je někde uvnitř a na nic nevidí, občas člověk potká odložené věci tak, že v ČR už by dávno zmizely a nejzajímavější je jak u bazénu můžete všechno nechat položené na trávě a víte, že to tam zůstane, i když vylezete z vody. Jeden by řekl, že Španělé jsou příliš líní na to, aby něco páchali, ale bude to asi hodně dáno jejich společenskou náturou, kdy být mezi lidmi je pro ně alfou a omegou a těm lidem vždy věří.
Takže to jsme byli v práci a jdeme domů. Venku je zas vedro, že padají mouchy do kanálů. Vypadalo to, že po dobu veder v ČR jsme tu měli kolem 20 stupňů a v noci docela zimu a co vedra z ČR odešla se nám tu vrátilo běžné počasí, tj. kolem 36 stupňů a v úterý dokonce 41°C. Zajímavá je i vlhkost pohybující se okolo 20%, díky čemuž uschne velmi rychle opravdu cokoli. Taky se musí se zavlažováním parků pěkně ohánět, aby jim to nezežloutlo. Při takové teplotě už nejde dělat skoro nic, jen jít na koupaliště. Zůstali jsme u našeho nového objevu a má jedinou nevýhodu a tou je velmi studená voda. Po poslední vlně veder však už ani ta voda není tak studená jak bývala.
Tohle je fotka našeho oblíbeného koupaliště, které jsme pokřtili jako "Koupaliště za Carrefourem". Nechtěl jsem tam moc nápadně běhat s fotícím mobilem, tak je fotka z trochu divného úhlu:
Jinak trávíme čas na bytě a čekáme než vedra trochu pominou. První, co po příchodu z práce je nutné udělat , je uvařit nějaký oběd. Zjistil jsem, že vaření je docela zábavná a kreativní činnost a za pomoci Googlu, Youtube a Wikipedie se dá ledacos zjistit a vytvořit. Takže se snažím tohoto úkolu často ujímat a zkoušet nové kousky. Zatím to vždy bylo nějak k jídlu :-)) Zkusili jsme už i španělské hot dogy (tedy perrito caliente), ale chce to ještě správně vychytat správnou křupavost pečiva. (update 24.8. podruhé už byly výborné :)
Pár fotek z našeho bytu, alespoň ze společných částí:
Tohle je obývací pokoj, je to zároveň místo s nejsilnějším wi-fi signálem:
Tohle je televize, kterou ještě nikdy nikdo nezapnul:
Naše kuchyňská linka s ledničkou:
Sporák s trobou a sendvičovačem:
Pračka v kuchyni a dvojitý dřez, ten je skutečně velkou výhodou:
"Výhled" z kuchyňského balkonu do nitra domu. Je to také lokální sociální síť, protože stačí chvíli pobýt a slyšíte, co se v kterém bytě děje, kdo co vaří nebo smaží a výjimkou nejsou ani rozhovory z okna do okna. Není problém zachytit však ani rozhovory uvnitř bytů.
A náš druhý pidibalkón z obýváku. Přes den je na něm skutečně pařák.
Byt je to celkem příjemný, jen přes ty papírové zdi jde slyšet opravdu kohokoli z domu i z bytu. Ale Španělsko je přece společenská země.
Měli jsme tu svátek, nanebevzetí Panny Marie. Byl to čtvrtek, měli jsme volno, hledali jsme jestli se bude dít něco zajímavého, ale jediné, co jsme objevili, byly stánky s prodejem keramických a porcelánových kravinek:
Co bylo zajímavější, že v pátek po svátku bylo spoustu věcí jako některé bary apod. zavřeno. Udělali si asi dlouhý víkend. Oproti tomu v sobotu se to všude hemžilo lidma tolik, že se zdálo, jakoby si ten svátek přesunuli. Těžko říct. Na takové Plaza Mayor, tj. hlavním náměstí, se to hemží lidmi neustále a v nočních hodinách v pátek a sobotu může být problém i projít. Jeden ilustrační mobilní obrázek:
Všimněte si lidí sedících na zemi. To tu vážně není problém, vezměte si něco k pití a najděte si volný kus dlažby. V Česku by se na vás asi kolemjdoucí dívali hodně divně.
Už jsme v rámci nočního života hráli fotbálek a biliard. Fotbálek tu má několik nevýhod: Především jedna hra stojí euro a druhou je, že prakticky všechny fotbálky tu jsou s prohlubní uprostřed a brány jsou jako na kopci. Vypadá to jako když postavili hřiště napříč údolím. Biliard se aspoň v tom baru co jsme byli platil 1,20€ za hru, což není moc, ale je to také divné neplatit za hodiny.
Co mne na Salamance ještě zaujalo, že tu je velké množství velkých nemocnic. Na 160.000 město až nevídané, vím o 3, které jsou vedle sebe + navíc fakultní. Navíc tu narážíte v každé třetí ulici na nějakou kliniku, ortopedii, fyzioterapii a i zubařů jsem viděl víc než bych čekal. Salamanca asi bude hodně zdravé nebo naopak často nemocné město. Dále tu je několik čínských "bazarů" (není to bazar v pravém slova smyslu, spíš něco jako výprodejní tržnice), kde na množství několika málo metrů čtverečních najdete regály opravdu s čímkoli si vymyslíte a za směšně nízké ceny. Paralela s našimi Vietnamci nebude náhodná, akorát tady se Číňani na oblečení příliš nespecializují, jsou univerzálnější.
To by asi prozatím mohlo stačít. 9. září vyrážíme do Porta, tak bude potom konečně něco nového k popisování. Těším se, protože jsem skoro 2 měsíce nevytáhl paty ze Salamanky a tak dlouho na jednom místě jsem snad nevydržel co jsem začal se školní docházkou. Jako bonus přidám ještě pár fotek z mého fotomobilu Nokia E52. Ergonomií je stále nepřekonána, bohužel Nokia rezignovala na její systém, takže aplikace si už uživatel moc neužije.
Trochu zátiší:
Nějaký kostel, fakt v tom nemám přehled
Noční idylka, opět Guiness:
Katedrála a dole turistický vláček
Katedrála ve večerním slunci:
