Město Salamanca
Salamanca je město a stejnojmenný kraj v provincii Castillia y León. Leží 199km od Madridu (aspoň podle ukazatele na dálnici, co jsem zahlídl) a je důležitým střediskem jinak celkem vyprahlé a málo obydlené oblasti. Leží v 802 m.n.m., což je znát, že teplota přes noc klesá k 15 stupňům, i když přes den je třeba 35 a občas i v tom největším pařáku zafouká příjemný studený vánek, který sem doletí ze vzdálenějších dvoutisícových hor. Město bylo založeno už v době říše Římské a v roce 1218 se stalo městem univerzitním a v těchto dobách také prožilo největší rozkvět. Poznáte to na každém kroku, protože centrum je tak historické, že být tu čeští památkáři, tak snad i vybírají vstupné. Tady je to celkem normální věc, bydlí se tu všude možně, klidně vedle katedrály nebo na Plaza Mayor, což je místní hlavní náměstí, typické pro každé větší španělské město. V historických domech lze najít rozličné obchůdky, které jsou ale tak decentně zasazené, že si jich skoro nevšimne a vůbec nenabourávají ráz města. Třeba nedávno jsem zjistil, že vedle Plaza Mayor je McDonald, ale je tak maskovaný, že vypadá jak starožitnictví. Historický původ znamená velké množství uliček, které se větví do všech stran a orientace v nich je opravdu náročná.Salamanca je rozlohou 3x menší než Hradec Králové, ale má asi 10x větší historické jádro. Všude tady, jde dojít pěšky, ale i tak tu je několik linek autobusů. Jízdenka na jednu jízdu stojí 1 euro, jde koupit nabíjecí kartičku (za vratnou zálohu 2 euro), na kterou lze dobít 5 nebo 10 euro. Jízda pak stojí 58 cenů a pokud do 45minut uskutečníte další jízdu, máte ji zdarma. I tak jezdí autobusy většinou prázdné.
Městem protéká řeka Tornes. Velikostí připomíná Labe v Hradci, v místě elektrárny je však mnohem širší. Vypadá, že koupání v ní se nedoporučuje, ale jsou tu k dispozici šlapadla a lodičky. Na koupání je zde několik koupališť spravovaných městem a snad lázně nebo co.
Město je relativně dobře napojené na zbytek světa. Nejlépe na tom jsou však majitelé aut, protože dálnice odsud vedou do pěti směrů. Portugalsko, Madrid, Bilbao, Sevilla a Zamora. Autobusová doprava tuhle výhodu bere v potaz v podobě docela drahých jízdenek (Zamora 70km 10eur, Madrid 200km 13eur zastávkový, 16eur rychlý, 23eur letiště, Sevilla 450km 69eur, Porto 350km 30eur). Železnice je docela v pozadí, tratě jsou jednokolejné a neelektrifikované. Jezdí tu noční expres Madrid - Lisboa, který tu zastavuje v 1 ráno, pak jakési spěšňáky do Madridu (jízdenka za 23eur) a strohé spojení do Valadloidu a Ávily.
Náš byt
Náš byt by pro někoho neznalého místních poměrů mohl být trochu nepochopitelný, ale vzhledem ke známým španělským poměrům nám přijde jako luxus. Středem bytu prochází zakroucená úzká chodbička vedoucí od začátku na konec, z ní pak vedou dveře do 4 pokojů, obýváku s menším balkónem, kuchyně také s menším balkónem do středu domu (na věšení prádla a výhled na protější zdi a okna sousedů) a dvou koupelen (příjemný španělský standard). Pokoje jsou velmi prostorné, že by se v každém pokoji dala udělat noclehárna pro 5 lidí (mimochodem tu máme 2 nafukovací postele přímo určené pro návštěvy ;-) ). Všude, jak už je ve Španělsku zvykem, jsou dlaždice, jen v obýváku jakási plovoučka, koberec nehledejme a v těch vedrech opravdu nechybí. Naši spolubydlící a spolupracovníci jsou Benny z Magdeburgu a Lauren odkudsi od Newcastlu, oba pohodoví a veselí, hovoří však raději anglicky, to studiu španělštiny příliš nepřidá.
Bydlíme na celkem strategické pozici, do práce 900 metrů, Plaza Mayor cca o ulici dál, obchůdků je dost kolem a 1km odsud je obří Carrefour. V Salamance je však blízko skoro vždy.
První víkend
Náš pobyt jsme započali nákupem na snídani. Typické začátečnické štěstí, vyšli jsme před byt, náhodně určili směr, ušli asi 100 metrů a narazili na supermarket, který byl kombinaci Coopu a Alberta (štěstí bylo v tom, že nám pak Benny řekl, že ho neznal, asi nevybral správný směr :-))). Místní zajímavostí je, že k masnému pultu si zákazník tahá lístečky jak někde v pojišťovně a pak se jeho číslo objeví na displeji. Má to výhody, že si člověk vezme číslo, a pokud je dost vysoké, může jít ještě nakupovat. My to však nevěděli, tak jsme způsobili menší předbíhání, ale všichni to brali s humorem. Další příjemnou inovací je pekárnička u vchodu, zvlášť od supermarketu. Výhodou je, že nakupujeme pečivo až po zaplacení zbytku nákupu a tím je čerstvější a hlavně, pokud nechceme nic víc než pečivo, do supermarketu vůbec nemusíme lézt. Nevýhodou v exponované dny/hodiny může být dvojí fronta.Po snídani jsme trochu prolezli město, při tom si natrénovali cestu do práce a zpátky. Vzhledem ke tvaru
hlavního náměstí, je opravdu potřeba dávat pozor, aby člověk trefil správný východ (zvláště v noci cestou z hospody). Místní tržiště je ve velké míře zaměřené na ryby a jejich aroma docela narušuje výběr jiných místních produktů (ovoce, zelenina, koření, maso, šunky...). Překvapil mě uvnitř menší bar, postavený hned vedle stánku s visícími a zapáchajícími rybami. Tam musí být radost posedět.
Odpoledne jsme přijali Bennyho nabídku a šli se koupat s ním a ještě jedním jeho holandským kámošem, který odjíždí někdy tento týden domů, na místní koupaliště. Bylo dost nesnesitelné horko a tak nic lepšího dělat nešlo. Na koupaliště to je přes celé město, to se do něj pak člověk vyloženě těší. Voda v něm je však tak studená, že je pak těm co z něj vylezou i chvíli zima. Navzdory vedrům bylo koupaliště téměř prázdné.
Večer byl věnován nočnímu životu. Samozřejmě to znamenalo vyjít asi před jedenáctou a šli jsme na rozlučku několika studentek, které odjíždí ve středu domů (ano zatím jsme poznali kromě spolubydlících jen ty, kteří jedou domů). Hráli jsme hru Circle of death nebo známou také jako Ring of fire. Odkaz vede pouze na jeden z mnoha verzí a návodů. Hra velmi podporuje komunikaci i socializaci :-D
Pak přišlo před druhou hodinou ranní na řadu obcházení místních klubů. Salamanca v noci žije snad víc než ve dne, lidé proudí ulicemi a bary jsou narvané k prasknutí. Poctili jsme návštěvou několik "chupiterií", což jsou bary, kde kromě toho, že tam hraje muzika ostošest, tak tam nalévají chupitos, což jsou vlastně naše panáky. Chupito je prostě chupito, ať je to vodka, gin, tequilla, zelená nebo churachao (místní obdoba B52) nebo něco jejich, prostě je to chupito a stojí to 1 euro. To může být velmi nebezpečné, především pro místní návštěvníky z Německa, Nizozemí a Velké Británie, kteří pak neuvidí na své peněžence, že něco pili, okolí to však pozná na nich (a oni to poznají nejpozději ráno). Ke konci jsme skončili v místní prý jediné diskotéce (ačkoli většina "pouhých" chupiterií by strčila většinu českých diskoték do kapsy). Ta se poznala tak, že velikost byla mnohem větší a hustota návštěvníků i v 5 ráno byla obrovská. Nakonec jsme teda před šestou dorazili na byt, ale město žilo neúnavně dál. O neděli potom nemá smysl moc psát, protože po takové noci, den za moc nestojí.
První pracovní den
Dnes byl první pracovní den. Alespoň podle všech domluv i smlouvy pro školu, naše stáž začíná 1.7.2013. Jaké bylo překvapení, když jsme přišli do práce a na uvítanou nám řekli, že nás nečekali už dnes (ve Španělsku si asi berou pár dní volna, než se odhodlají do práce). Řekli nám ať si brouzdáme po netu, pak že to bude trvat, než nám udělají přístupy do systému apod. a tak nás pustili i se projít ven. Tak jsme mohli sledovat, jak se v pondělí v 9 ráno probouzí ospalé španělské městečko (opravdu to tam vypadalo asi jako v ČR v 6). Po hodině jsme nakonec získali své přístupy a byla nám vysvětlena náplň práce, která se našemu oboru i celkem blíží a má co dělat s link-buildingem. Po vysvětlování však následovala půlhodinová pauza, tak jsme si zas mohli procházet Salamanku a pak jsme již mohli začít i něco dělat. Celkem vydařený první pracovní den, rozhodně v práci není žádný stres a všichni jsou velice milí.
Bohužel fotky zatím nemám, nebyla příležitost tahat sebou foťák a mobil fotí docela hrozně. Ale jednu mám, takovou typickou pro Salamanku.
Tak jsme zašli na menší procházku, tak jsem pořídil pár fotek
Žádné komentáře:
Okomentovat